Od Masters už sice uteklo pár týdnů, ale pořád se ještě musím usmívat, když si vzpomenu na některé své zážitky z Augusty. Ve většině mých historek z turnaje turnajů, který jsem měl letos šanci poprvé v životě vidět na vlastní oči, figurují skvělí fanoušci. Řadu z nich si teď vybavím pokaždé, když v televizi zahlédnu Bubbu Watsona. Proč?
Za ty roky, co se Masters koná, se prakticky v každém koutu hřiště, na každé jeho jamce, odehrál nějaký velkolepý příběh, který rozhodl o vítězství, či porážce. Bubba bude asi do konce kariéry (pokud nepředvede něco ještě velkolepějšího) spjatý s jamkou číslo 10. Právě na ní totiž zahrál parádní „banán“, úžasně zakroucenou záchrannou ránu z lesa, která zázračně dopadla na green. To bylo v roce 2012 a Bubba díky ní získal zelené sako.
Když jsem letos dorazil na desítku, okolo místa, odkud před čtyřmi lety Bubba hrál, už se rojili lidé. A hned na nás i další okolojdoucí nadšeně povykovali: „Tady, tady to bylo. Odsud hrál Bubba tu senzační ránu!“ A ti, kteří to zažili na vlastní kůži, se hned začali s přítomnými dělit o své zážitky. Už jsem to psal víckrát – všichni diváci jsou do Masters opravdu zažraní. To, co jsem zažil na desítce, byl jen další důkaz výjimečnosti prvního grandslamu sezony.
Jakmile jsem se opravdu postavil na TO místo, kde před lety Bubba stál a musel zahrát svůj hook, okamžitě jsem pochopil jejich zápal. Musela to být fenomenální rána za milion dolarů. I v televizi samozřejmě vypadala velkolepě, ale doceníte ji, až když stojíte přímo tam.
Bubba předvedl neuvěřitelnou zatáčku, kterou zároveň musel vykouzlit na neuvěřitelně malém prostoru. Stál u malého průzoru mezi keři a stromy, v ruce měl pitching wedge, takže zahrát něco takového nebylo vůbec jednoduché. Musel přitom balón zakroutit tak, aby uhnul při svém 150metrovém letu o 40 až 50 metrů z přímého směru. V podstatě hrál za roh.
A Bubba to všechno dokázal, navíc na druhé jamce play-off o titul. Wow!
Video na youtube: https://www.youtube.com/watch?v=QkSbIyqbaMc
Žádné komentáře