Každý týden se v televizi předvádějí nejlepší golfisté planety v úžasných ranách, nádherných přihrávkách a parádních puttech. Takové záběry člověka snadno přesvědčí, že špičkoví profíci takto hrají vždy. Kdepak, profesionálové se také často dostávají do nepříjemných herních situací, ale právě tam se projevuje jejich extratřída. Právě to, jak se dokáží vyhrabat z potíží, odděluje na tour zrno od plev.

Samozřejmě platí, že přesnost je nesmírně důležitá. Vždyť hráči na tour musí být v průběhu sezony schopni zasáhnout v průměru dvanáct greenů v regulaci za kolo a potřebují trefovat fairwaye s úspěšností okolo 55 procent. Ale i to pořád ještě dává hodně velký prostor pro chyby. A ty přicházejí. S železnou pravidelností. Pak je ovšem třeba předvést výjimečné údery.

Z toho vyplývá poučení i pro amatérské hráče. „Pokud chcete snížit své skóre, zaměřte se na to, jak zvládáte scrambling,“ říká David Carter. „Je to dovednost, na kterou spousta amatérů zapomíná. Do bunkeru se jim při tréninku moc nechce, na chipping greenu si přihrávají z příjemných pozic s odkrytým výhledem na praporek a s míčem položeným na nízko střižené ploše. Ale je to opravdu realita, se kterou se pak potkají na hřišti?“ ptá se s úsměvem anglický profík z Albatrossu.

Paretovo pravidlo platí i v golfu

Hráči raději pilují svůj švih a snaží se odpálit co nejvíce míčů na drivingu. To je ale vede do pasti tzv. Paretova principu, který – světe, div se – funguje i v golfu. Paretovo pravidlo říká, že 80 procent důsledků pramení z 20 procent příčin. Cílem je tedy odhalit ono malé spektrum příčin, které má ale významný dopad na celkový výsledek.

Když strávíte spoustu času pilováním nejoblíbenějších golfových činností, moc tím své šance na dobrý výsledek nezvýšíte. A naopak když se zaměříte na scrambling, vaše skóre se může výrazně pohnout směrem dolů. Popřemýšlejte o tom ještě jednou a přihoďte si k tomu fakt, že ne vždy vám hrají do karet další podmínky – např. nepřízeň počasí, špatný den apod.

Když se zaměříte na scrambling a budete se při něm cítit jistější i v obtížných podmínkách, nerozklepou se vám ruce při běžných ranách. Budete vědět, že si poradíte, i když vám úder nevyjde podle představ a skončíte v roughu, písku, lese či jinde. Budete vědět, že záleží na tom, co umíte, ne na tom, co vám dovolí hřiště.

Musíte umět zahrát odkudkoli

A tak se příště, až se vydáte na trénink, zaměřte nikoli na svůj švih a trefování míče, ale věnujte se scramblingu. Začněte se mu věnovat dřív, než bude pozdě. Protože přesně v tom je síla profesionálů z tour. Nemusí to být hráči s nejlepším švihem na světě, ani nemusejí úžasně čistě trefovat míč. Jen zkrátka musí dokázat zahrát z jakéhokoli místa na hřišti.

Možná pořád kroutíte hlavou a trváte na své pravdě. Na to je jednoduchý recept. „Prostudujte si svých posledních deset odehraných kol. Pokud z nich nemáte zápisky, začněte si je při cvičných kolech vést. Pište si, co vás stálo rány navíc, jak jste si vedli v situacích, které vyžadovaly kvalitní záchranné údery apod.,“ vysvětluje David Carter. Díky tomu si uděláte poměrně přesný obrázek o tom, kde vás tlačí bota.

„Snažte se být skvělým záchranářem spíše než skvělým ranařem,“ říká Carter. Je sice vždycky fajn trefit z týčka fairway, a pak se z krátce střižené plochy rychle probít na green s šancí skórovat, ale mnohem širší úsměv na vaší tváři vykouzlí povedená záchranná rána, před níž vás již spoluhráči odepsali.