Nedávno jsme v článku Počítá se jen vítězství. Opravdu? zmínili studii vědců z univerzity George Washingtona. Ti se zabývali vztahem dětí ke sportu a zjišťovali, co je pro ně důležité, aby byl sport stále zábavný. Zjistili přitom, že nejpozději na střední škole (ale často už mnohem dříve) se zábava ze sportu vytrácí a začíná honba za výsledky. Jenže to je právě to, co děti vůbec nebere.

Podle studie existuje až 81 faktorů, díky nimž vnímají děti sport jako zábavu. Možná vás překvapí, možná ne, ale samotné „vyhrávání“ na špici těchto faktorů rozhodně nepatří. Naopak – své místo našlo dokonce až někde na samém dně celého žebříčku. Místo toho děti nejvíce oceňují sportovní zážitky při zápolení, nasazení a snahu či pozitivní přístup trenérů.

Před různými sportovními „kořistmi“, jako jsou medaile či trofeje, se umístily také férovost, sportovní duch nebo třeba týmové rituály. Sportovní svět dětí tedy nemá tak jednorozměrnou tvář, jakou se mu snaží stále více nasadit dospělí. Ti bývají často téměř posedlí touhou po vítězstvích, kterou ale děti evidentně tolik nesdílejí.

Změna v myšlení koučů

Své si o tom myslí i David Carter. „Sport musí být pro děti zábava. Kdo až příliš tlačí na výsledky, ten je ochuzuje o tu nejpodstatnější část, kterou sport přináší. Pravidelné sportování, jež má zábavný charakter, formuje osobnost, utváří pohybové návyky, vytváří vazby na daný sport, jež mohou vydržet celý život. A pak hráč může i uspět. Naproti tomu stres a napětí, které vyplývá z tlaku na výsledky, vede především k nechuti dětí dále pokračovat. Proto pak se sportem končí,“ říká.

V golfu to platí obzvlášť, neboť rodiče často na děti naloží až nereálná očekávání. Mladí hráči pak tráví všechny tréninky bezduchým drilem, který z nich doslova vysává energii.

Jiný přístup ale vyžaduje i změnu myšlení koučů, protože v tréninku je nutná velká porce kreativity. „Nikdo přitom nechce z golfu odstranit prvek soutěžení. Výhry jsou fajn,“ směje se David Carter, „ale nikdy by neměly mít přednost před zábavou. Rozhodně ne u menších dětí.“

Není odpůrcem soutěžení

Anglický kouč a mentor z Albatrossu přitom ale rozhodně odmítá, že by byl odpůrcem soutěžení. „Vždyť jsem dlouhá léta bojoval o tituly na European Tour. Proto také dobře vím, jak slastný pocit přináší triumfy. Nicméně zároveň chápu, že ne každé dítě se rozhodne sportu věnovat profesionálně. Sport je přitom důležitou součástí života každého z nás. Děti od něj nesmíme odrazovat. O golfu to platí dvojnásob, rekreačně a na dobré úrovni ho přece lidé mohou hrát od útlého až do seniorského věku,“ zdůrazňuje.

Dodává, že děti, které ve své věkové kategorii vynikají, se mohou přesunout do náročnějších soutěží a poměřit se s větší konkurencí. Tedy – ti, co míří výše, si musí prostředí uzpůsobit svým potřebám. Nikoliv naopak – pro ostatní by měl zůstat sport především zábavou, jejíž benefity nakonec vždy leží někde jinde než na stupních vítězů.

Co se týká golfu, vidí David Carter minimálně tyto tři výhody:

1. Vytrvalost. Každý sport, a golf není výjimkou, učí houževnatosti a vytrvalosti. Děti se učí vzdorovat obtížím a vyrovnávat se s různými nástrahami a překážkami. Odměna za jejich zdolání je sladší a trvalejší než pohár na polici.
2. Zodpovědnost. Cokoli, co děti na hřišti předvedou, má nějaký výsledek. Někdy dobrý, jindy ne. Vždy je ale odpovědnost jen na nich, nemohou ji zkrátka na nikoho hodit.
3. Poctivost. Psát správné skóre, dodržovat pravidla, nepodvádět. To jsou hlavní atributy golfu jako sportu, který má čestnost a férovost k sobě i soupeřům doslova v DNA. To pak pomáhá nejen v golfu, ale i ve škole a životě jako takovém.