Golfisté se během kola musí vyrovnávat s nepravidelným rytmem hry. Udržet soustředění po celou dobu hry je nemožné, vždyť golfová runda často trvá i hodně přes čtyři hodiny, na náročných kopcovitých hřištích dokonce přes pět hodin. Klíčové je soustředit se jen na úder a v době mezi ranami zaměstnat mozek něčím jiným.

Týká se to jak amatérů, tak profesionálů, potvrzuje David Carter. Vzpomíná na rozhovor s Fanny Sunesson, která nosila hole Nicku Faldovi celou jednu dekádu. „Říkala mi, že na Nicka při British Open na Muirfieldu celou dobu mluvila. Ptala se ho na děti, dům, rodinu, snažila se ho vyrušit z permanentního soustředění, aby nemyslel na hranici cutu, jestli se dostane do první desítky, jak fouká vítr… Je důležité klást takové otázky a hráče naladit na trochu jinou notu,“ usmívá se Carter.

Technika je jen malou částí

Dodává, že podobné poselství se snaží předat i svým svěřencům. Až příliš se totiž podle něj soustřeďují na technickou stránku golfu. Ale to je jen jedna část hry, navíc z celkového pohledu ne až tak rozhodující. „Na hřišti se budou muset vyrovnávat se spoustou dalších věcí – v hlavní roli jsou tam emoce, ať už kvůli smůle, nevyspání, špatnému začátku, trojputtům… Těch důvodů může být spousta. Technika je tou poslední věcí, na kterou by měli myslet. Musí být automatická,“ uvádí David Carter.

S oblibou to přirovnává k házení míčem. Když vezmete do ruky balon, přemýšlíte snad o technice házení? Kdepak, jednoduše balon hodíte. „Můžete ho házet přes hlavu, pod kolenem, vzadu za zády, mnoha různými, kreativními způsoby. A neřešíte, kde máte nohy, jak držíte ramena, zda se tělo otáčí ve směru hodu apod. Golf je potřeba hrát stejně, jako když házíte míčem. Nejsme stroje, bezchybný švih neexistuje. Cílem je, aby švih prostě fungoval,“ doplňuje někdejší špičkový hráč European Tour.

I to je podle něj důvod, proč hledají profíci rozptýlení v průběhu kola – a volí k tomu nezávaznou konverzaci. Klábosí o ženách, jiných sportech, rodině, dětech, novém domě apod. „Takový pokec vás přepne do uvolněné nálady. Hráč by měl hřištěm lehce proplout na příjemné vlně, neměly by tam být výkyvy nahoru ani dolů,“ konstatuje na závěr David Carter.