David Carter se v poslední době intenzivně věnuje nejen přípravě vrcholových golfistů, ale rovněž tréninkům dětí a mládeže. Při své práci využívá kombinaci neuropsychologických technik, psychosomatického přístupu a principů koučinku, které doplňuje dokonalou znalostí biomechaniky a zejména vlastní výjimečnou zkušeností z European Tour.

Jaký je váš přístup k výuce?                                                                                                                                                              

Běžně se přistupuje k výuce podobně jako ve škole. Přijď na lekci a já ti řeknu, co děláš špatně. Cílem je dělat všechno, jak se má a nedělat chyby. Nevýhodou tohoto starého přístupu je, že klienti se jen velmi pomalu učí, bojí se zkoušet nové věci v obavě, co kdyby to bylo špatně. Nabyté vědomosti se jen velmi pomalu stávají zkušenostmi, změna je krátkodobá. Navíc tento přístup vytváří závislost na trenérovi, protože jen on ví, co dělám špatně. Předáváme zodpovědnost za svůj golf člověku, který o nás ví jen velmi málo. Já nevyučuji, spíše poskytuji klientům prostor a vedu je, aby se o sobě a o své hře naučili, co potřebují. Vytvářím prostředí, kde mohou experimentovat a objevovat pro sebe tu nejlepší cestu, jak hrát golf. Učí se tak hrát golf, stejně jako se kdysi učili chodit. Občas spadnou, ale pomohu jim udělat další krok. Díky tomu jsou den ode dne jistější.

Pak vás ale klienti brzy nebudou potřebovat.                                                                                                                              

To je nevýhoda mojí metody, že mě brzy nepotřebují nebo jen velmi málo. Můj styl koučování není vhodný pro ty, kteří si přijdou pro kouzelnou radu nebo jako pro tabletku k lékaři. Mí klienti stejně jako já vědí, že pro trvalou změnu je třeba udělat mnohem více.

Co by si měli klienti z vašich lekcí odnést?

Budu rád, když budou mí klienti odcházet s pocitem, že objevili možná cosi nového, naučili se něco dalšího o sobě, svém přístupu, svých přesvědčeních, myšlenkách a v neposlední řadě také o své hře.

Jak tedy trénovat podle Cartera? Jaké rady dáváte klientům?

Zapomeňte na chvíli, jak používáte své tělo. Vezměte si hůl do ruky, stejně jako si ráno berete zubní kartáček nebo nůž, když jdete nakrájet něco, co máte rádi. Přemýšlíte nad sklonem ruky, když si čistíte zuby nebo krájíte bagetku? Ne. Vnímejte hůl jako nástroj, jako pomůcku, která podle toho, jak ji použijete, něco způsobí. Sledujte, co se stane, když šviháte zleva doprava, zprava doleva, když šviháte kolem sebe. Když zahrajete ránu, která se vám nelíbí, zopakujte ji pro jistotu několikrát, abyste pochopili, co se stalo. Hrajte rány vpravo, vlevo, nízké, vysoké. Rovná rána je jen jeden typ rány, to je jako byste si uměli čistit jen přední zuby.

Hodně se věnujete rozvoji dětí. Věříte, že golf má v České republice budoucnost na úrovni ostatních sportů, jako jsou atletika, tenis nebo fotbal?

Rozhodně ano. Je to dlouhá cesta, která bude chvíli trvat, bude vyžadovat změny v procesu, ale věřím, že jednou budeme mít i v Česku úspěšné golfisty v evropském nebo dokonce světovém měřítku. Klárka Spilková je první vlaštovkou.

Kdy je možné podle vás u dětí začít se smysluplným tréninkem golfu?

Děti si připravují základ pro jakýkoli sport od chvíle, kdy začnou chodit. Pokud máte na mysli lekce golfu, pak ty mají podle mně smysl ve věku šesti let a později. Ale i tehdy by měl být golf jedním ze sportů, kterým se dítě věnuje. Specializace na jeden sport je obecně doporučována nejdříve ve věku patnácti let.