Děti potřebují vědět a cítit, že jsou milovány, bez ohledu na výsledky ve sportu či ve škole. Ne vždy to tak je. Možná vás překvapí, že většina dětí dává přednost tomu, aby se na ně při turnajích dívali prarodiče. Proč upřednostňují babičky a dědečky v hledišti před rodiči a sourozenci? Možná proto, že jejich láska je bezpodmínečná. Nezávislá na úspěších či neúspěších.

Určitě se ohradíte, že přece také milujete své dítě. Někdy to ale rodiče vyjadřují způsobem, který příliš nepomáhá. „Jak mám ukázat dítěti, že ho miluji a zároveň na něj přitlačit a motivovat ho k dalšímu zlepšování?“ ptají se často rodiče.

Jde to. Stačí nastavit jednoduché hranice a být si vždy vědom svých slov před soutěží, v jejím průběhu i po ní.

Láska není zbraň

Vzpomeňte si na svoji první reakci po posledním turnaji svého dítěte. Usmáli jste se a řekli “moc rád se dívám, jak hraješ“? Nebo jste se místo toho rozčílili, že vaše dítě nezahrálo tak dobře, jako to svedlo v tréninkovém kole?

Negativní reakcí dáváte dítěti najevo, že vaše láska je závislá na výkonu. Rodiče, kteří používají lásku jako způsob odměny svých dětí za jejich výkony a kteří odmítají dávat lásku, pokud se dítěti nedaří, se pohybují na hodně tenké hraně.

Používaní lásky jako zbraně, kterou kontrolujete své dítě v závislosti na tom, jestli právě splnilo vaše očekávání, nebo nikoli, vede vaše dítě k tomu, že se soustředí pouze a jedině na výsledek. Pak ale ztrácí pojem o cestě, která vede k úspěchu, a snaha najednou pozbývá na významu.

Někteří rodiče volí taktiku „raději nic neříkám“, neuvědomují si ale, že svoji nespokojenost vyjadřují mnoha různými způsoby – svým postojem, gesty, mimikou a třeba i tím, že nic neříkají (čímž toho vlastně říkají až příliš).

Dítě potřebuje vzpruhu

Jednou z nejlepších cest, jak ukázat svoji bezpodmínečnou podporu a lásku, je stát se vůbec největším fanouškem svého dítěte. Nesnažte se být zároveň trenérem, samozřejmě pokud nejste opravdu trenérem v daném sportu. Nebuďte ani rozhodčím. Buďte jednoduše fanouškem. Se vším všudy. A vždy si buďte vědomi své role. Fanouškem je třeba být již před turnajem – vaše dítě potřebuje podporu a pozitivní vzpruhu už před soutěží.

Možná vám pomůže představa emoční baterie, kterou potřebuje vaše dítě před turnajem dobít. Když je taková baterie plná, může dítě podávat lepší výkony delší dobu. Zároveň je dítě otevřenější k doporučením a imunnější vůči případnému nezdaru. Dítě s vybitou baterkou je naopak defenzivní a snadno se nechá odradit.

Jak dobít emoční baterii dítěte?

• Buďte dobrým posluchačem. Podpořte dítě v tom, aby vám řeklo, co se právě učí, co nového se naučilo a co má na svém sportu rádo.
• Buďte pravdiví a přesní, když chválíte. Na místo „dobrá práce“ řekněte „bylo skvělé, jak jsi zahrál ten dlouhý putt na třetí jamce“.
• Pomůže i řeč těla. Vaše reakce jako palec nahoru, veselé mrknutí či úsměv pro dítě mnoho znamenají a pozitivně ho nabudí.

Rodičovský kodex chování

Spolu s dětmi, s nimiž pracujeme v David Carter Golf Academy, jsme sepsali tzv. rodičovský kodex chování. Nabízíme ho jako inspiraci, zkuste se svým dítětem sepsat něco podobného.

Co by měli dělat rodiče podle kodexu:

• Podporuj mě, i když se mi zrovna příliš nedaří
• Pochval mě, když udělám něco dobře
• Respektuj, když po hře nechci mluvit
• Řekni mi po každé hře, že jsi tu byl dnes pro mě rád, mysli si to upřímně
• Buď tu pro mě a moje cíle, zapomeň na ty svoje
• Dej mi vědět, když moje chování není v souladu s mými cíli
• Nezapomeň, že hraji pro zábavu a pokaždé se snažím zahrát co nejlépe
• Nebuď na mě příliš tvrdý, buď trpělivý
• Dej mi prostor, abych rostl, ale zůstaň poblíž, abys mi pomohl růst
• Buď mi tím největším a nejlepším vzorem
• Pomoz mi, aby byl pro mě sport zábavou
• Buď rodičem, jakého by sis ty sám přál mít

Co by rodiče dělat naopak neměli:

• Křičet na hráče, rozhodčí i trenéry
• Trénovat trenéry
• Mít negativní poznámky ke hráči nebo ostatním hráčům
• Kritizovat hráče před, v průběhu nebo po hře
• Radovat se, když protihráč udělá chybu
• Vztekat se, když protihráč skóruje
• Říkat svému dítěti v čem se potřebuje zlepšit, zejména pokud rodič ví o hře mnohem méně než samotné dítě
• Chovat se chladně a odmítat dítě po nevydařené soutěži
• Dávat sportu přílišnou důležitost na úkor zbytku rodiny