V rámci rodiny je správná komunikace jedním ze základních předpokladů spokojeného fungování. A v této pravdě je zároveň skryt velký háček. Nesprávná komunikace je totiž zároveň nejčastějším problémem, s nímž se dospělí a děti v rodině potýkají.

Proč? Často mívají pocit, že o jejich názor vlastně nikdo nestojí, že jim nikdo nenaslouchá. Děti si stěžují na zaneprázdnění svých rodičů, kteří nemají dost času a trpělivosti si povídat. Rodiče zase vědí, nebo alespoň tuší, že svým dětem nedávají tolik času a pozornosti, kolik by si zasloužily.

Děti potřebují, abychom jim naslouchali

Když je řeč o naslouchání, máme na mysli čas, který dětem dáte, aby vyjádřily své pocity. Aby se podělily o emoce, týkající se událostí v jejich životě, nebo aby vám prostě jen řekly, jak strávily den. Čas povídání by měl nastat v okamžiku, kdy cítíte, že je dítě připraveno sdílet s vámi své zážitky a vy zároveň nikam nespěcháte.

Dejte dítěti tolik času, kolik bude potřebovat, i když to znamená, že půjde spát o deset minut později než obvykle. Je to pořád lepší, než kdyby nemohlo usnout jen proto, že jej něco nevyřčeného tíží na duši. Vše, co vám dítě říká, je pro něj důležité. A mělo by mít šanci to říci.

Dívejte se na dítě, když mluví. Je důležité věnovat mu veškerou pozornost, celou svou osobnost, proto se nenechte rušit ostatními členy rodiny ani zvonícím telefonem. Berte to tak, že v danou chvíli není nic důležitějšího než vaše vzájemná komunikace.

Jak na to

Opakujte hlavní body. To, co vám dítě řekne, zopakujte nahlas – vypíchněte hlavní body, abyste dali najevo, že ho pozorně posloucháte. Také mu dáte prostor vše případně dovysvětlit.

Respektujte pocity. Často se vám mohou zdát problémy a starosti vašich dětí malicherné. Ovšem je mohou tyto trable ve stejnou chvíli tížit jako to největší břemeno. Neberte nic z toho, co se dozvíte, na lehkou váhu.

Žádné nevyžádané rady. Než vyslovíte jakoukoli svou radu k problému, s nímž se dítě svěřilo, zeptejte se, jestli po ní vůbec dítě touží. Může mít vlastní představu, jak situaci řešit, a chce se jen ujistit, že je správné. Ptejte se, abyste zjistili, co vaše dítě potřebuje.

Nesekýrujte. Nikdo nemá rád sekýrování. Příkazy a zákazy. Samozřejmě ani děti. Rodiče mívají pocit, že jim nic jiného nezbývá, protože dítě nedělá, co chtějí. Místo toho představte dítěti benefity, které ze splnění zadání vyplynou, a dejte mu čas na splnění úkolu. Navrhněte alespoň dvě varianty řešení.

Važte slova. Slova mají velký vliv, buďte si toho vědomi a volte je s rozmyslem. Vypusťte ze svého slovníku „ale“, zavání kritikou. Místo: „Líbí se mi, jak jsi hrál, ale kolem greenu to nestálo za nic“ řekněte: „Líbí se mi, jak jsi hrál. A příště, když se ti bude dařit kolem greenu, to bude ještě lepší.“

Neverbální komunikace. Objetí, dotyk, polibek, pohlazení, úsměv, mrknutí oka, to vše je pro děti nesmírně důležité. Gesta dodávají dětem odvahu vyzkoušet nové věci a podporují jejich sebevědomí.