Spousta rodičů sní o tom, že z jejich dětí vyroste nový Tiger Woods, Rory McIlroy nebo – Jordan Spieth. Právě Spieth je dokonalým zjevením posledních tří sezón. Američan vlétl mezi profíky v devatenácti jako uragán a po třech letech, do nichž napasoval 7 výher včetně dvou majorů, je novou světovou jedničkou.

Už v nováčkovské sezóně 2013 bylo Spiethe všude plno. Nejdříve si vybojoval přechodné členství na zámořské tour, díky němuž mohl dostat neomezený počet sponzorských pozvánek na turnaje. Že se takto usadil mezi elitou, ho neuspokojilo – mířil výš.

V březnu toho roku v Portoriku skončil ještě druhý, ale v červenci, jen dva týdny před svými dvacátými narozeninami, už ovládl John Deere Classic v napínavém tříčlenném playoff. Rozstřel rozhodl na páté jamce a porazil Zacha Johnsona a Davida Hearna. Stal se tehdy čtvrtým nejmladším vítězem na PGA Tour a prvním triumfujícím teenagerem po 82 letech.

Pět týdnů po svém vítězství prohrál Spieth v playoff na Wyndham Championship s Patrickem Reedem. K tomu přihodil spoustu umístění v elitní desítce, díky tomu mu na konci roku patřilo 22. místo světového pořadí a 10. příčka v moneylistu PGA Tour. A získal zaslouženě i titul nováčka roku.

Nevydařený útok na Masters

V další sezoně debutoval na Masters, kde ještě po 54 jamkách dělil vedení s Bubbou Watsonem. Mohl se stát nejmladším vítězem turnaje v Augustě, ale tehdy mu Watson vítězství sebral. Spieth byl druhý a přepsal historii Masters alespoň v tomto ohledu. A pokračoval v tom i nadále – byl také nejmladším Američanem v rydercupovém mančaftu. A druhým nejmladším hráčem, který kdy nastoupil v Ryder Cupu (mladší byl Sergio García v týmu Evropy v roce 1999).

V listopadu vyhrál Spieth druhý turnaj v Austrálii, když ve finále zahrál rekord hřiště 63 ran a zvítězil o šest ran. O týden později vyhrál stylem start-cíl i Hero World Challenge na Floridě – také tam stanovil nový rekord, když stlačil celkové skóre na 26 ran pod par.

Jedno vítězství za druhým

A letošní sezóna? Ta je snová. Všechno začalo vítězstvím na Valspar Championship, pak přišlo druhé místo na Valero Texas Open, prohrané playoff v Houstonu… To byla jen předehra k Masters, které Spieth vyhrál jako druhý nejmladší hráč v historii po Tigeru Woodsovi. S osmnácti ranami pod par vyrovnal Woodsovo skóre z roku 1997, první místo mu přitom patřilo ve všech čtyřech kolech, což předvedl naposledy Raymond Floyd v roce 1976.

Spieth v červnu vyhrál i US Open a stal se teprve šestým hráčem v historii, který vyhrál Masters a US Open v jednom roce. Před The Open si Spieth střihl turnaj John Deere Classic, kde opět vyhrál. V Británii na třetí grandslamový triumf nedosáhl jen těsně, byl jednu ránu od playoff, na PGA Championship zase skončil druhý za Jasonem Dayem. I tak se ale vyšvihl na pozici světové jedničky.

Co za tím je?

Uff. To je kariéra, která může inspirovat spoustu mladých hráčů. A spoustu rodičů. Ale víte, co za ní stojí? Rozhodně to není brzká specializace na golf. Naopak – Spieth si v dětství vyzkoušel spoustu různých sportů, než převážil zájem o golf. Právě mnoho rozličných sportovních aktivit totiž pomáhá rozvíjet fyzický potenciál a celkový požitek ze hry.

Do golfu se Spieth zbláznil ve dvanácti a chtěl se věnovat už jen jemu. Spiethovi rodiče věděli, že syn golf miluje a že v něm dřímá talent, přesto se ale rozhodli, že na specializaci na jediný sport je ještě příliš mladý. A měli pravdu.

„Nechtěli jsme, aby naše děti ovládaly jen jeden sport. Chtěli jsme, aby objevovaly více možností,“ řekla v interview pro Purpose2Play.com Spiethova matka Chris. „Při týmových sportech se toho třeba mohl hodně naučit i pro svůj další život. Myslím, že když se děti věnují třeba golfu od brzkého věku, jejich rodiče na ně příliš tlačí. Když pak veškerý svůj čas obětují jen jednomu sportu, vyhoří,“ doplnila.

Americký fotbal, baseball i basketbal

Proto hrál Jordan Spieth také americký fotbal či baseball, vyzkoušel si také basketbal. Když se věnoval fotbalu a baseballu, nechal golf být. Na hole sáhl zase až poté, co měl odehráno. Oba sporty přitom dokonale rozvíjely Spiethův golfový potenciál, neboť vyžadovaly koordinaci celého těla, stejně jako sílu v pažích.

Navíc Spieth házel levačkou, což mu pomohlo zlepšit golfový švih – byl silnější a flexibilnější a díky rovnovážnému vývoji těla předcházel zraněním. Mimochodem, věděli jste, že podobné to má s házením a golfovým švihem Phil Mickelson? Zatímco v golfovém světě je Lefty slavným levákem, míček vám hodí pravačkou.

Podobný komplexní přístup vnímá jako obrovskou výhodu i David Carter, který se svými svěřenci na trénincích dělá spoustu různých her, právě aby nahradil jednostrannou golfovou zátěž. To je chyba mnoha mladých sportovců – příliš brzy se soustředí na specifický pohyb a přílišným tréninkem tělesnou disproporci prohlubují.

Nenechte děti vyhořet

„A tím omezují svůj potenciál,“ říká anglický profesionál. „Když si děti hrají, měli by vyzkoušet všechno možné. Házet, kopat, skákat… Pak budou vědět, jak jejich tělo funguje, budou flexibilnější a pomůže jim to i v golfu. Dojdou k dobré technice `netechnicky` a ještě si užijí zábavu.“

Zajímavý je v tomto ohledu průzkum amerického olympijského výboru, v rámci něhož odpovídali američtí olympionici na to, kolik sportů provozovali v určitém věku. Výsledky průzkumu vás možná překvapí – ještě do 18 let dělali v průměru více než dva sporty, do čtrnácti let dokonce tři různé sporty. Specializace přišla až okolo dvaceti. A to mluvíme o amerických olympionicích, kteří vozí z her pravidelně obří porce cenných kovů.

„Je proto potřeba dopřát dětem přirozený sportovní rozvoj, který umožní různé hry, různé sporty. Vaše dítě nemusí vyhrát Masters ve čtrnácti, ale může ve stejném věku vyhořet,“ varuje David Carter.

Fotografie: zdroj https://instagram.com/jordanspieth/